Práce a praktikování. Začlenění nauky do našich každodenních životů

Čhögjal Namkhai Norbu

Výňatek z nauky v Merigaru 16.srpna 2003 Naše životy mají krátké trvání. Například v historických knihách můžeme číst o mnoha rozličných učitelích mnoha různých náboženských tradic a civilizací. Existuje nekonečně mnoho příběhů různých lidí, ale žádný z těchto lidí již dnes není naživu. Dnes jsme to my, kdo je naživu, ale i my už brzy budeme jen součástí historie. Čas je tedy velmi vzácný – a my bychom neměli promarnit ani jediný den.

Co můžeme udělat, abychom čas neztráceli? Začleňujme (integrujme) nauku do každodenního života! Ale začleňování neznamená to, že bychom se měli stát Milärepou, odříkat se něčeho a odejít žít někam do hor. Snad jsou tací, kteří mají tuto možnost, ale je to opravdu hodně vzácné. V dnešní společnosti máme každý co dělat. Každý máme svoji práci. Zvláště pak nežijeme jako mniši nebo mnišky – ti se zřekli a pokračují dál způsobem, který si zvolili. My jsme na tom ale jinak: máme své rodiny, své děti, a děti našich dětí, a jim máme pomáhat, máme práci a vyděláváme peníze.

Vzpomínám si, když jsem byl ještě velmi malý, bydleli jsme na venkově. Život tehdy nebyl vůbec jednoduchý, ale také jsme neměli tolik problémů. Vzpomínám si, že jsme vůbec nedostávali žádné složenky k zaplacení. Jedli jsme jen to, co jsme vyprodukovali, jako třeba ječmen, zrní, brambory atp. Také jsme směňovali některé věci z naší produkce za maso, máslo a další věci a tímto způsobem jsme žili. Dnes už takto nikdo nežije, ani v Tibetu ne. Všichni chodí do obchodu,. Vydělávají si peníze a pak jdou za svými nákupy v obchodě, vše si nakoupí. Pak, za den či dva, se vrací zpět do obchodu nakoupit si další věci. Pokud mají málo peněz, rychle své nákupy ukončí. Ale není to jen toto, na konci měsíce obdržíme vícero složenek.

Taková je naše situace, tak na tom jsme. A pokud nevyděláme peníze, nemůžeme žít. Proto, abychom si vydělali peníze, musíme věnovat svůj čas práci. Mnozí říkají, že nemají práci a mají problémy. To ale není pouze problém jednoho člověka. Pokud jsou tito také rodiči, mají také na starost své děti. Dnes to jsou také vysoké náklady směrem k dětem. Musíme nakupovat spoustu různých produktů a když jdou děti do školy, pak za ně musíme platit hodně peněz. Takový je život ve své konkrétní podobě. Měli bychom pochopit, že všech těchto věcí bychom se neměli odříkat.

Ale pokud se jich nechceme odříkat, jak máme vlastně praktikovat? Měli bychom jít do esence nauky. To neznamená spoustu času, není to ani o možnostech směrem k praktikování. Neměli byste žít ve fantaziích. Měli byste myslet na to, co děláte od brzkého rána až do večera. Jaké jsou vaše možnosti? Pokud to víte, pak můžete pracovat tímto způsobem. Všichni chodíme do práce, ať už jde o kancelář nebo o obchod, a podobně. A co budeme dělat zítra? No, bude to to samé. A co budeme dělat pozítří? Budeme opakovat totéž. Toto se nazývá samsára. Stále opakujeme tu stejnou věc, protože pokračujeme v tom, že jíme, spotřebováváme, vše opakujeme. Tohle děláme a stále v tom pokračujeme tím stejným způsobem. Někteří lidé říkají, že čekají na víkend, aby mohli praktikovat. Pak ale často zjistíte, že víkend není vůbec tak „volný“- máte jít navštívit své rodiče, anebo má někdo z příbuzných oslavu narozenin, anebo se někdo oženil a jdete mu koupit dárek. Jak tedy budete uskutečňovat svoji praxi? Takovýhle je život ve své konkrétnosti. V tomto případě byste měli vzít v úvahu svoje praktikování vzhledem k svému času.

Jak trávíme svůj čas? V nauce Buddhy on sám říká, že máme čtyři momenty svého života: čas chození, čas sezení, čas jídla a čas spánku. To jsou tedy ony čtyři momenty, v nichž integrujeme svoji praxi. Tedy, pokud jdete, co uděláte? Když chodíte, nemůžete dělat praxi Tunu (rituální praxe dzogčhenové komunity, pozn. edit.), nemůžete zpívat Píseň vadžry a věnovat se kontemplaci. A když sedíte (pokud nepraktikujete), mluvíte, jednáte s lidmi, děláte spoustu různých věcí. V takovémto případě byste si měli připomenout, co je tím hlavním bodem. Hlavním bodem je být ve stavu Gurujógy. Být ve stavu Gurujógy znamená především nebýt rozptýleni. Buďte plně přítomni, bdělí, to je něco, co můžete uskutečňovat kdykoliv. Takto postupovat je také to nejlepší pro váš vlastní život, když budete „duchem přítomni“. Když bděle přítomni nejste, způsobujete řadu problémů. Tak například: pokud máte autonehodu, proč se to stalo? Protože jste byly rozptýleni, jinak byste zřejmě neměli takovýto problém. Podívejte se, pokud jste bděle přítomni, je to mnohem lepší, než když byste žili obyčejným životem. Někdy, když se chystáme něco udělat, tak tomu přikládáme velikou důležitost. Tak například řekneme: Ó, dneska mám narozeniny a chci přivítat okruh svých přátel. Požádáte je, aby přišli v 7hod., a když mrknete na hodinky, je už najednou 5 nebo 6. A tak se řítíte do obchodu nakoupit. Je možné, že je v prvním obchodě zavřeno, a tak pádíte do druhého obchodu a pak se řítíte domů, abyste rychle něco přichystali. Krájíte maso a chléb, ale jste velmi rozrušení a nervózní, nahromadili jste spoustu napětí, a namísto toho, abyste ukrojili maso, nakonec uříznete svůj prst. A nyní máte spoustu problémů. Jste hodně napjatí a nervózní, a shromažďujete víc a víc napětí. Konečně se k vám vaši přátelé dostaví, ale vy jste velmi nahněvaní. A to není nic pěkného. A tak v takovém případě, pokud jste si tohoto vědomi, uvolněte se a dělejte vše pomaleji. Nejde přeci o něco tak extra důležité. I když třeba nemůžete zvládnout připravit všechno sami, vaši přátelé vám jistě pomohou. Jsou to přeci „přátelé“. To znamená, že se spolupodílejí a mají vůči vám respekt. Ale pokud vy takto nesmýšlíte, a oním předešlým způsobem se „přepínáte“, není to v pořádku.

A tak je velmi, velmi důležité zůstat uvolněný v našem každodenním životě. Pokud jste bděle přítomni, je jednoduché se uvolnit, protože pokud jste přítomni, vy sami objevíte svoji napjatost, víte, že to není dobré, a uvolníte se. Někteří lidé se neuvolní, poněvadž přikládají věcem příliš velkou důležitost. Při takovémto způsobu si připomeňte vzácná slova Buddhy: Nic z toho, co existuje, není skutečné. Všechno je neskutečné právě tak, jako sen. Pokud si neuvědomíme své vlastní snění, tak se přepínáte, a myslíte si, že to co se událo v našich snech, je důležité. Máme problémy právě tím, jakoby se událo něco skutečně reálného. A tak když se probudíme, objevíme že je to pouze sen a brzo když zjistíme, že je to opravdu jen sen, a uvolníme se. Buddha řekl: Život je velký sen. Tak pokud toto víte, nepřikládejte důležitost věcem, poněvadž to by pak nedávalo moc smysl. Toto je opravdu něco konkrétního, ale ve skutečnosti, to neexistuje. My si o tom myslíme něco konkrétního, a jsme v napětí, ale pokud se uvolníme, můžeme skrze něco, co se zdá relativně důležité, vše zjednodušit. Takto můžeme dělat praxi bdělé přítomnosti v jakémkoliv okamžiku. Když jdete do kanceláře, když kráčíte, vzpomeňte si na to, a uvolněte se.


Přeložil Pavel Sobek, 2009.